Poptávka

3. listopadu 2010 v 16:02 |  Trh a tržní hospodářství
Poptávka = množství zboží, kter chce kupující za co nejmenší cenu koupit.

Křivka poptávky na grafu vypadá takto:
Graf poptávky


Zákon klesající poptávky
Zákon klesající poptávky říká, že čím vyšší je cena, tím menší je poptávané množství. Vysvětlují ho dva efekty:
  1. důchodový - poptávka klesá, pokud je příjem spotřebitele na stejné úrovni, zatímco ceny zboží stoupají, spotřebitel tak může nakoupit méně.
  2. substituční - zdražení jednoho produktu způsobí záměnu za jiný produkt.

Faktory, které způsobují ovlivnění poptávky:
  • Změny cen jiných produktů - zde může nastat situace, kdy dojde ke změně cen komplementů (to jsou současně spotřebovávané výrobky - např. benzín a auta - pokud bude zdražen benzín, dojde k pokledu poptávky po něm a zároveň také klesne poptávka po autech) nebo změně subsitutů (jedná se o výrobek s podobnými vlastnostmi)
  • Změny v důchodech (příjmech)
  • Změny v preferencích, zájmech, oblibě, módě atd.
 

Nabídka

26. října 2010 v 14:55 |  Trh a tržní hospodářství
Nabídka = množství zboží, které chce prodávající za co nejvyšší cenu prodat. Nebo také schopnost výrobce nabídnout určité množství statků a služeb za určitou cenu.

Křivka nabídky na grafu vypadá takto:
Graf nabídky


Změny nabídkové křivky
K posunu nabídkové křivky v grafu, tedy ke změnám nabízeního množství, může dojít v těchto případech:
  1. Zvýšení nebo snížení nákladů na vstupy (např. pokud se sníží nebo zvýší cena materiálu, ze kterého se nabízený výrobek vyrábí)
  2. Změny cen substitutů (substitut je výrobek s podobnými vlastnostmi. Např. zemědlec pěstuje brambory a zelí. Zelí začne být prodáváno za vyšší cenu. Zemědělec zvýší nabídku zelí.)
  3. Pozitivní očekávání (u zboží, o které bude zájem zvýšíme nabídku)
  4. Velikost trhu (při rozšíření trhu se zvyšje i nabídka).

Tržní mechanismus

20. října 2010 v 10:48 |  Trh a tržní hospodářství
TRŽNÍ MECHANISMUS
Tržní mechanismus znamená automatické vyrovnávání nabídky a poptávky. Reguluje se tak množství vyráběného, nabízeného, kupovaného a spotřebovaného zboží v celé ekonomice a národním hospodářství, což vede k hospodárnému rozdělení zdrojů ve společnosti.

Tržní mechanismus funguje takto:

-> N < P -> N = P -> N > P -> ceny klesají -> N = P ->

N = nabídka
P = poptávka

V některých případech zasahuje do přirozeného fungování tržního mechanismu stát. Ovlivňuje tak další vývoj prostřednictvím daňového systému, minimální mzdy, sociálních dávek, státních zakázek a dotací. Tyto státní zásahy mění tržní ekonomiku na ekonomiku smíšenou.

Prodávající si na trhu vzájemně konkurují (nabízejí doplňkové služby, mají lepší reklamu, jinou cenu...). Kupující tak mají možnost vybrat si zboží, které je pro ně výhodné. Poměr kupujících a prodávajících se neustále mění, a tak se mění i velikost nabídky a poptávky a tedy i cena zboží.

Na trhu může dojít k těmto situacím:
  • Rovnovážná cena
  • Nedostatečná nabídka (přebytečná poptávka)
  • Přebytečná nabídka (nedostatečná poptávka)

Rovnovážná cena (N=P)
Při rovnovážní ceně nevzniká přebytek ani nedostatek zboží.
Rovnovážný bod

Nedostatečná nabídka (přebytečná poptávka) (N<P)
Dochází k ní, pokud je na trhu nedostatek zboží. Výrobci začnou zvyšovat ceny zboží, což vyvolá zájem dalšíchvýrobců, kteří dodají na trh více zboží ve snaze vydělat na jeho vysoké ceně. V určitém okamžiku se tak nabídka vyrovná poptávce (N=P). Ovšem pouze část kupujících je ochotna zaplatit za výrobek vysokou cenu a dochází ke snížení kupovaného zboží (N>P)

Přebytečná nabídka (nedostatečná poptávka) (N>P)
Dochází k ní, pokud je na trhu přebytek zboží. Zboží za vysokou cenu nechce nikdo kupovat, proto jsou ceny snižovány. Rovněž dochází k odchodu některých výrobců z trhu, protože cena je rovna nebo nižší jejich nákladům na výrobu. Zároveň se zvyšuje množství kupujících, kteří jsou již ochotní zboží za nižší cenu koupit. Postupně dochází k přechodu na nedostatečnou nabídku (N<P).
 


Elasticita poptávky

10. října 2010 v 12:15 |  Trh a tržní hospodářství
Elasticita = pružnost

CENOVÁ ELASTICITA
Cenová elasticita ukazuje, jak poptávka reaguje na změny cen výrobků. Vypočítá se pomocí tohoto vzorce:

ECP = Δ poptávky / Δ ceny

Δ = v procentech vyjádřená změna v období následujícím ve srovnání s obdobích předcházejícím.

Můžeme obdržet tři výsledky:
  1. ECP > 1 = poptávka je elastická (pružná), tzn. že se mění více než se změní cena výrobku nebo služby
  2. ECP = 1 = pptávka je jednotkově elastická (mění se stejným tempem nebo ve stejné výši jako ceny výrobků nebo služby)
  3. ECP < 1 = poptávka je neelastická (v závislosti na ceně výrobku nebo služby se mění pomalejí)
Ukázkový příklad:

Období
leden
únor
březen
duben
Cena výrobku
200,-
250,-
300,-
350,-
Nakoupeno ks
600,-
400,-
300,-
250,-

leden - únor
Δ poptávky = 400/600 = 66,66% => poptávka se snížila na 66,66%
Δ= 100% - 66,66% = 33,34% => poptávka se snížila o 33,34%
Δ ceny = 250/200 = 125%
Δ= 100% - 125% = 25%
ECP = 33,34/25 = 1,3
ECP > 1 => poptávka klesá rychleji než se mění cena výrobku

únor - březen
Δ poptávky = 300/400 = 75% => 25%
Δ ceny = 300/250 =120% => 20%
ECP = 25/20 = 1,25
ECP > 1 => poptávka klesá rychleji než se mění cena výrobku

březen - duben
Δ poptávky = 250/300= 83,3% => 16,7%
Δ ceny = 350/300= 116,6% => 16,6%
ECP = 16,7/16,6 = 1
ECP > 1 => mění se stejným tempem.

DŮCHODOVÁ (PŘÍJMOVÁ) ELASTICITA
Důchodová elasticita ukazuje, jak se poptávka mění ve vztahu k výši důchodů (příjmů). Vypočítá se pomocí tohoto vzorce:

EDP = Δ poptávky / Δ důchodů

Možné jsou tyto tři výsledky:
  1. EDP > 1 = poptávka je elastická (pružná), tzn. že se mění rychleji než důchody
  2. EDP = 1 = pptávka je rovnoměrně elastická (mění se stejným tempem jako důchody)
  3. EDP < 1 = poptávka je neelastická (v závislosti na důchodu se mění pomalejí)
UKÁZKY GRAFŮ
cenově pružná poptávka
absolutně cenově pružná poptávka
cenově nepružná poptávka
absolutně cenově nepružná poptávka



Hospodářská soutěž

2. října 2010 v 9:12 |  Trh a tržní hospodářství
Při podnikání dochází k soupeření, které nesmí porušovat zákony. Existují však dva druhy tohoto porušujícího jednání:
  1. Nekalá soutěž
  2. Nedovolené omezování hospodářské soutěže
ad. 1. NEKALÁ SOUTĚŽ
Nekalá soutěž je činnost při hospodářské soutěži, která je v rozporu s dobrými mravy. Tato činnost je schopná přivodit újmu jinému podnikateli nebo spotřebiteli.
Existují tyto formy nekalé soutěže:
  • Klamavá reklama (šíření klamných informací o vlastních nebo cizích výrobcích)
  • Klamavé označování zboží a služeb (na výrobku jsou údaje, které nejsou skutečné)
  • Vyvolání nebezpečí záměny (využívání shodné nebo obdobné obchodní firmy či názvu výrobku)
  • Parazitování na pověsti (začtitování se firmou, která je seriózní)
  • Podplácení (poskytnutí peněžní částky, abychom získali zakázky)
  • Zlehčování (pomlouvání konkurentů)
  • Porušení obchodního tajemství (neoprávněné sdělení informací o zákaznících atd.)
  • Ohrožování zdraví a životního prostředí
  • Srovnávací reklama (srovnávání musí být objektivní a u stejných výrobků)
Obranou proti nekalé soutěži je žaloba u soudu. Soud může rozhodnou tak, že nekalosoutěžitel se musí zdržet svého jednání a nahradit způsobenou škodu (nebo vydat bezdůvodné obohacování).

ad. 2. NEDOVOLENÉ OMEZOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
Na dodržování hospodářské soutěže dohlíží Úřad pro ochranu hospodáské soutěže (tzv. Antimonopolní úřad). Bránit se proti omezování hospodářské soutěže můžeme u soudu nebo přímo u antimonopolního úřadu. Více o formách omezování hospodářské soutěže zde.

Konkurence na trhu

10. července 2010 v 14:25 |  Trh a tržní hospodářství
Na trhu existují dvě mezní situace, při kterých probíhá obchod:
  1. Dokonalá konkurence
  2. Nedokonalá konkurence
ad. 1. DOKONALÁ KONKURENCE
Jedná se o takovou situaci, kdy všichni nabízejí své zboží na trhu za rovných podmínek přístupu na trh (nikdo nemá žádné výhradní postavení vůči ostatním). Rovněž všichni kupující mají na trh stejný přístup, nejsou rozlišovány značky zboží. Jediné kritérium, které slouží k rozhodnutí o koupi zboží je jeho cena. Jedná se o ideální trh.

Základní rysy dokonalé konkurence:
  • Všichni účastníci jsou dokonale informováni o cenách
  • Obchod se koncentruje do jednoho místa
  • Nulové náklady na změnu dodavatele
  • Jedná se homogenní produkt
Pokud trh nesplňuje tyto podmínky, jedná se o trh s nedokonalou konkurencí.

ad. 2. NEDOKONALÁ KONKURENCE
Na trhu se vyskytují monopoly. Jedná se o nedokonalý trh.

Monopol = vztah, kdy mezi potencionálními prodávajícícmi existuje jeden, který má výhradní postaví na trhu. Monopoly si tedy mohou diktovat cenové podmínky, což způsobuje nerovnováhu na trhu. Monopoly lze rozlišovat administrativní (jeden podnik má povolení k obchodu) a absolutní (jeden podnik zná recepturu výrobku).

Členění monopolů:
  • Kartel - pedstavuje dohodu mezi samostatnými konkurenty o cenách, rozdělení teritoriální působnosti atd.
  • Syndikát - jedná se o dohodu o společném nákupu nebo prodeji. Konkurenti zůstávají právně samostatní, ale k získání lepších podmínek vystupují jako jeden celek.
  • Trust - vyšší forma propojení konkurentů. Dochází k propojování výrobní kooperace a bývalé konkurenční firmy jsou již na sobě závislé, ale stále si zachovávají právní subjektvitu.
  • Koncern - nejvyšší forma existence monopolu. Firmy se propojují v celém rozsahu činnosti, ztrácí svou právní subjektivitu. Většinou se v této souvislosti hovoří o fůzích (v případě rovnocenných partnerů) či o akvizicích (větší "spolkne" menšího).
Oligopol = zvláštní případ trhu s nedokonalou konkurencí. Stav, kdy na straně nabídky existují dva nebo několik málo velkých subjektů s dominantním postavením (to znamená, že dosahují podílu na trhu většího jak 30%). Typické pro ně jsou patenty a využívání reklamy.

Monopolistická konkurence = je na trhu nejčastější. Jedná se o situaci, kdy na trhu existují firmy s monopolním postavením, ale také řada menších konkurenčních firem.

Dumping = prodej za ceny nižší než jsou výrobní náklady.  Existuje také pojem kořistnický dumping, kdy velké firmy takto vytalčují malé firmy z trhu, které nejsou tuto cenou válku schopny vést. Toto jednání tak vede k vytváření monopolů.

PŘEKÁŽKY VSTUPU NA TRH
  • Licence - vyedávají je státní orgány, na které je však vyvíjen tlak ze strany společností, aby počet licencí omezovaly.
  • Zákony
  • Cechy - dnes už se nevyskytují tak často jako v minulosti (středověk). Jako příklad může posloužit cech taxikářů. Cechy fungují tak, že licenci k podnikání vydává úřad, avšak musí dostat povolení od cechu.

ČTĚTE TAKÉ:

Základní pojmy

5. července 2010 v 15:47 |  Úvod do ekonomiky
Ekonomie = společenská věda a teorie, která předkládá zákonitosti fungování celého národního hospodářství. Tato společenská věda také zkoumá hospodářské stránky života celého společenství (zabývá se hlavně spůsoby rozdělování statků a služeb i využitím všech zdrojů). Součástí ekonomie je makroekonomie a mikroekonomie.

Makroekonomie = věda o celém národním hospodářstvím (o podnicích, státu i domácnostech).

Mikroekonomie = ekonomika. Zabývá se všemi stránkami podniku.

Podnik = společenství lidí, kteří se spojili k vytváření hmotných statků a dalších činností (poskytování služeb) k uspokojení potřeb jiných lidí a dosažení vlastního prospěchu. Při této činnosti využívá přírodních zdrojů a dalších hmotných statků, peněz a práce lidí, která tyto předměty umožňuje spojit a vytvářet z nich nové hodnoty.

Podnik je základní složkou ekonomiky.

ČTĚTE TAKÉ:

Vývoj ekonomické teorie

3. července 2010 v 14:14 |  Úvod do ekonomiky
Ekonomická teorie se začala formovat v 17.-18. století. Její základy však položili již antičtí spisovatelé. V průběhu let existovalo mnoho ekonomických teorií "hnutí":
  1. Mercantelismus
  2. Fyziokraté
  3. Klasičtí ekonomové
  4. Utopický socialismus
  5. Marxistický socialismus
  6. Neoklasická ekonomie
  7. Keynesiánská teorie
  8. Monetarismus
  9. Institucionalismus

ad. 1. Mercantelismus
Vývoj této teorie spadá na přelom 17. a 18. století a úzce souvisela s obchodem, výrobou a penězi. Silně prosazovali mezinárodní obchod, hlavně s koloniemi, které nabízely levnou pracovní sílu a přírodní zdroje. Mercantelisté prosazovali, že se dá zbohatnout pouze z obchodu (v jejich případě s koloniemi, které vyvážely různé výrobky). Prosazovali zásahy státu do ekonomiky.

ad. 2 Fyziokraté (fyzio = půda, země)
Spadají do 18. století a jsou protiváhou mercantelistů. Jediná morální činnosti pro ně bylo zemědělství, prosazovali návrat k přírodě. Rovněž neuznávali zásahy státu do ekonomiky.

Oba směry existují i v dněšní době. Dnes se však nazývají dirigisté (ti, co uznávají zásahy státu do ekonomiky) a liberalisté (ti, co je neuznávají)

ad. 3. Klasičští ekonomové
Mezi klasické ekonomy patří dvě významné osobnosti:
Adam Smith
David Ricardo
Adam Smith žil v 18. století v Anglii. Vydal knihu Bohatství, ve které vyjádřil svůj nesouhlas s mercantelisty (hlavně se zásahy státu do ekonomiky). Rovněž také nesouhlasil s fyziokraty ve tvrzení, že veškeré bohatství vzniká prací na půdě. Smith byl přesvědčen, že bohatství vzniká při všech lidských činnostech. Rovněž zavedl pojem "neviditelná ruka trhu", což znamená snahu podnikatelů dosahovaz zisku, proto se snaží hledat prázdné místo na trhu, čím uspokojí potřeby druhých a jsou ziskoví.
Zabýval se mezinárodním obchodem a rovněž rozlišil pojmy hodnota a tržní cena.

ad. 4. Utopický socialismus
Vznikl na přelomu 18. a 19. století. Objevují se v něm myšlenky socialismu a hlavně pojem společné vlastnictví. Patřili k nim např. Robert Owen (založil první osadu založenou a společném vlastnictví) a Claude Simon.

ad. 5. Marxistický socialismus
Vznikl v 19. století. Jeho zakladateli byli Marx a Engels. Stejně jako utopický socialismus zavrhovali soukromé vlastnictví. Rovněž se nechali inspirovat Davidem Ricardem. Mezi jejich hlavní myšlenky patřilo, že lidé jsou schopni vyrobit více, než potřebují, přičemž vzniklý nadbytek si přivlastňuje kapitalista.

ad. 6. Neoklasická ekonomie
Zahrnovala několik proudů a škol (např. Cambridská, RAdkouská atd.), které působily koncem 19. století až do první třetiny 20. století. Mezi hlavní představitele patřili např. Carl Mengel či Marshal Alfréd atd. Tito ekonomvé se zaměřili převážně na mikroekonomii (nabídka, poptávka, cena, náklady, zisk...). Do ekonomie zavedli vědecké metody.

ad. 7. Keynesiánská teorie
Profesor Keyns působil v první polovině 20. století. Napsal knihu Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz. Byl názoru, že jeho předchůdci příliš zanedbávali makroekonomii. Rovněž podporoval státní intervencionismus (zásahy státu do ekonomiky), který byl jediným řešením, jak předcházet hospodářským krizím (reakce na Velkou hosodářsko krizi v roce 1929). Rovněž se snažil o podporu poptávky a zaměstnanosti.

ad. 8. Monetarismus
Vznikl v 70. letech 20. století jako reakce na Keynesiánskou teorii, u které se začaly objevovat slabiny (např. růst inflace). Růst infalce se měl řeši hlavně monetární ekonomikou. Hlavním představitelem byl Milton Friedman.

ad. 9. Institucionalismus
Klade důraz na úlohu různých institucí, rovněž se zabývá právem a sociálními otázkami obyvatelstva.

Ekonomické systémy

24. června 2010 v 14:28 |  Úvod do ekonomiky
Ve světě existují tři základní typy ekonomických systémů:
  1. Příkazová (plánovaná) ekonomika
  2. Tržní ekonomika
  3. Smíšená ekonomika

ad. 1. Příkazová (plánovaná) ekonomika
Jedná se o představu národního hospodářství jako "jedné velké továrny", kde je vše dokonale plánovitě propojeno, takže nevznikají ztráty známé z tržní ekonomiky (např. výprodej zboží za snížené ceny, uzavírání podniků...). V příkazové ekonomice je tedy všechno přesně plánované - co a jak se bude produkovat a kdo to dostane.

Toto určují plánovači ústředního plánovacího orgánu. Celkové úkony se rozepisují a konkretizují až na jednotlivé podniky, které jsou ve státním vlastnictví. Podniky se musí přesně řídit stanovenými úkoly. Výsledkem jsou výrobky obvyjkle nižší jakosti či technické úrovně, které se pak musí prodávat za nižší ceny.

ad. 2. Tržní ekonomika
V tržní ekonomice neexistuje žádný ústřední orgán, který by určoval, kolik a čeho se vyrobí, či komu a za jaké ceny se to bude prodávat. Lidé mohou svůj majetek používat k podnikání s cílem získání vlastního prospěchu (zisk).

Tržní hospodářství je založeno na těchto čtyřech předpokladech:
  • soukromé vlastnictví prostředků (majetku) určených k podnikání (tj. k vytváření statků a služeb)
  • volném pohybu cen
  • konkurenci
  • snaze lidí, kteří podnikají, dosáhnout zisku

ad. 3. Smíšená ekonomika
Jedná se tržní ekonomiku, kterou zčásti ovlivňuje stát. Stát se zaměřuje zpravidla na:
  • Ochranu tržního prostředí - stát vydává zákony, jimiž vytváří právní rámec vztahů mezi všemi účastníky hospodářského koloběhu a zřizuje instituce, které prosazují jejich dodržování. Jedná se zejména o zákony, které upravují vznik, fungování a zánik společností a ostatních organizací, zákony vztahující se k zaměstnancům, ke spotřebitelům a k institucím, jejichž úkolem je vymáhat dodržování práva a hospodřské soutěže (např. Obchodní zákoník, živnostenský zákon, zákon o bankách...).
  • Udržování rovnoměrného vývoje ekonomiky.
  • Ochrana životního prostředí - vydává zákony, které nařizují, zakazují nebo omezují určité chování.
  • Poskytování veřejných statků a služeb - jedná se o statky a služby, ze kterých má prospěch obyvatelstvo i společnosti. Jsou poskytované státními, rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi.
  • Péči o sociálně slabší skupiny obyvatelstva - např.  zvýšením jejich příjmů a či různými programy na odstranění příčin chudoby a ekonomického znevýhodnění.

Před rokem 1989 byla naše ekonomika plánovaná. Nyní je smíšená.

Potřeby a životní úroveň

16. června 2010 v 18:28 |  Úvod do ekonomiky
Potřeba = potřeby jsou požadavky lidi materiálního i duchovního charakteru. Jsou kvalitativně i kvantitativně podmíněny biologickými potřebami lidského organismu, ale také stavem rozvoje výroby a kultury společnosti. Potřeby jsou důležitým podmětem, který ovlivňuje rozvoj výroby, ale výroba se také velmi výrazně podílí na vytváření potřeb.

potřeby <-> výroba

Potřeba je pociťovaný nedostatek, je to vnitřní požadavek člověka, který se lidé snaží uspokojovat a nedostatek odstranit.

Základní silou, která nutí člověka, aby pracoval, vyráběl a sanžil se změnit své prostředí je nesoulad mezi lidskými potřebami a omezenými zdroji.

STRUKTURA POTŘEB
Potřeby je možné rozdělit podle:
  1. Podstaty
  2. Charakteru
  3. Důležitosti
  4. Hmatatelnosti

ad. 1. Podstata
Potřeby podle podstaty lze rozdělit na:
  • biologické - vyjadřují naše požadavky mít a užívet věci. Vyplývají z přirozené podstaty člověka (jíst, spát...)
  • duševní - potřeba mít a užívat znalosti, dovednosti a žádoucí vlastnosti (vzdělávat se...)

ad. 2. Charakter
Potřeby podle charakteru lze rozdělit na:
  • individuální - potřeby jednoho člověka (jídlo, zdraví, spánek...)
  • kolektivní - potřeby skupiny lidí (dům, vzduch, MHD...)

ad. 3. Důležitost
Potřeby podle důležitosti lze rozdělit na:
  • primární - základní životně důležité potřeby (vzduch, jídlo, pití...)
  • sekundární - jsou obrazem lidské společnosti, životní standart jejich uspokojení zvyšuje (sport, kultura...)

ad. 4. Hmatatelnost
Potřeby podle hmatatelnosti lze rozdělit na:
  • hmotné - uspokojení hmotnými prostředky, mít určité věci
  • nehmotné - uspokojení mít a užívat znalosti

Potřeby můžeme seřadit do stupňů pyramidy, tzv. Maslowova pyramida. Každý člověk musí nejprve uspokojit potřeby nižžšího řádu a teprve potom stupně vyššího. S rozvojem společnosti se rozvíjí ve větší míře potřeby na vyšších stupních.
pyramida potřeb

ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ
Životní úroveň je dána mírou uspokojování potřeb. Zahrnuje:
  • objem nakupovaných statků a služeb obyvatelstvem
  • objem veřejných statků a služeb sloužících obyvatelstvu (např. policie...)
  • úroveň ostatních podmínek (např. životní prostředí - kvalita čistoty ovzduší, čistoty vodních toků, hlučnost, či měnící se ráz krajiny...)
Životní úroveň se stále mění. Z historického pohledu se zvyšuje, avšak není stejná u všech lidí a národů. Ovlivňuje ji výše peněžních příjmů obyvatelstva, ceny statků a služeb. K vyjádření se používá různých ukazatelů:
  1. dílčí (např. jak dlouho musíme pracovat, abychom si mohli koupit určitý výrobek => průměrná mzda)
  2. souhrnné (např. hrubý domácí produkt)


Kam dál